Patnáctiletý Tomáš už dva roky trpí nesnesitelnými bolestmi břicha. Lékaři však fyziologickou příčinu vylučují a přiklání se spíš k názoru, že bolesti jsou psychického původu. Tomáš má ale jiný názor.
Do našeho dětského týmu duševního zdraví pro Litoměřicko přichází, aby vyhověl přání rodičů. Postupně navštěvoval dva psychoterapeuty, pokaždé mu ale něco vadilo, a tak s docházením nakonec přestal. Jeho komunikace s pracovníky našeho týmu zpočátku není o nic lepší. Tvrdí, že mu nic není, neví, proč by sem měl chodit, na otázky odpovídá jednoslovně, je otrávený a nedůvěřivý.
Postupem času se nám ale daří získat si jeho důvěru. Na Tomáše netlačíme, zajímáme se o něj, nesoudíme ho, povídáme si o obyčejných věcech. Tomáš po chvíli zjišťuje, že se nemusí bát. Konečně se dokáže víc otevřít a mluvit o svých starostech.
Díky jeho povídání odhalujeme potíže hned v několika oblastech: problematická komunikace v rodině, potíže s vrstevníky a tendence k depresím. Rodinu proto odkazujeme na dětského psychiatra. S Tomášem i celou rodinou jsme si vybudovali vzájemnou důvěru a chlapec s návštěvou souhlasí. Po lécích se mu fyzicky uleví, stále k nám ale dochází pravidelně a říká, že se na nás vždy těší.
Po čase pracujeme s celou rodinou a společně se zaměřujeme na správnou komunikaci. Tomášovi pomáháme řešit potíže s vrstevníky a překonat strach z přijímaček na střední školu. Učíme se společně techniky na zvládání úzkosti, podporujeme ho a doprovázíme až k úspěšně složeným zkouškám.
Z uzavřeného kluka se Tomáš proměnil ve veselého, vtipkujícího teenagera. Jeho máma říká, že má doma nové dítě – myšleno v dobrém slova smyslu. V hodnotícím dotazníku naší služby Tomáš píše: „Vím, jaké to je, když mě nikdo neposlouchá a nerozumí mi. Pracovníci týmu duševního zdraví mi ukázali cestu z mých problémů.“
A to nás moc těší.